Příběh

Chtěl bych vám vyprávět příběh, který se odehrával už před dávnými časy. Příběh, který již vyprávěl děd mého otce. Jde o příběh plný válek a bojů, v němž hrdinové našli svou slávu a jména padlých v něm žijí na věky věků. Tento příběh se začal odehrávat v dobách, kdy lidé začali budovat svá první velká opevněná města, ve kterých byl živý ruch a vřel obchod.

K největším a nejslavnějším městům té doby patřil Altdorf. Tomuto městu vládl mladý, přesto velmi moudrý a chrabrý kralevic Vladislav Chrabrý. Korunní princ nikdy nevyhledával spory a neholdoval válkám, jak by se dnes mohlo očekávat. Když bylo třeba, stál v čele vojska a byl příkladem urozeným rytířům i prostému lidu. Dodával jim odvahy v době, kdy za království Sejnu prolévali svou krev na válečném poli.

Jednoho krásného léta, kdy mír trval již déle než dva roky, dal kralevic ve známost, že chystá zásnuby s korunní princeznou Éliškou Rozvernou z království Enhardského. Přípravy byly v plném proudu, pozváno bylo mnoho hostí. Nadešel čas svatby, kdy Vladislav Chrabrý trávil noc na modlitbách.

Toho využil král Marek Sličný, který se, pod záminkou přítomnosti při obřadu, vloudil do Altdorfu a unesl Élišku Rozvernou. Sňatkem s ní by si chtěl zajistit nárok na Enhardský trůn. Vyčkal vhodného času a zmocnil se princezny a dal se na ústup do svého království, kolem rozpadlé a zchátralé kamenné tvrze Goldek.

Vladislav Chrabrý byl zaskočen touto zprávou nad ránem a nemohl nadále meškat. Svolal všechny přítomné rytíře a jal se pronásledovat únosce své nastávající choti.

Jel dnem i nocí po celý týden, než mu jeho zvědi vzkázali, že se blíží ke Goldeku, kde zahlédli ohně. Tudíž předpokládají, že se tam nachází únosci i s korunní princeznou. Dříve však než zavelel k útoku, odložil kralevic zbraně a s bílým praporem, jen se svojí čestnou stráží předstoupil před polorozpadlé hradby Goldeku. Doufal že spor vyřeší bez krveprolití. V tu chvíli se poprvé setkali Králové v tváří v tvář jako protivníci. Nikdo se nikdy nedozvěděl co bylo vyřčeno.

Vladislav Chrabrý zformoval své malé vojsko a jal se povzbudivé řeči před střetem s protivníkem...

Nechtějí se vzdát, takže smrt!

Bitva o Goldek 1-2. 2. 2008

Kralevic zahájil se svojí družinou útok, tenkrát jsme byli mladí, silní a odhodlaní porazit nepřítele, který se zbaběle skryl za hradby. Jen co jsme dorazily k prvnímu průlomu v hradbě Goldeku, kryjíce se před nepřátelskými šípy, začali krvavé žně boha války. Nepřátelé se snažili udržet svá postavení, neměli však šanci proti našemu zuřivému útoku a brzy se začali stahovat. Kralevic se bil jako lev, za pár chvil stál se svojí čestnou stráží před králem Markem. Mocnými ranami srazil k zemi prvního z obránců, který se postavil mezi krále a jeho spravedlivou odplatu. Král zaútočil na kralevice, ten však útok odvrátil a ihned opětoval, nebyla to dlouhá šarvátka, brzy bylo jasné kdo je vítěz. Král Marek již nemohoucí a únavou zmožen poklekl před vítěze, nemohouce ani prosit o milost. Vojsko Krále Marka utrpělo velké ztráty, avšak odhodlání a hrdost jim nedovolovala se vzdát, teprve až padl král zanechali boje. Kralevic zajal přeživší, nechal ošetřit raněné a pln radosti, se shledání s princeznou Éliškou se vydal na pochod do Altdorfu...

Za měsíc se nad Altdorfem rozezněli zvony, ohlašovali nástup korunního prince Vladislava Chrabrého s novou královnou Éliškou na trůn království Sejn. Celý další rok byl mír, ale byl to mír plný strachu, očekávání a příprav na válku. Proslýchalo se, že Markův bratr Vilém II. odmítl zaplatit výkupné ve výši tisíce zlatých a sám se ujal vlády v jeho zemích. Uběhl rok jako voda, přišel podzim a Král Vladislav s králem Markem svolali vojsko a táhnou na Dragu, aby se mohl Marek znova ujmout vlády ve své zemi.

Tažení na Dragu 27-29. 6. 2008

Na podzim, zrovna když skončily žně, se vojsko niní již krále Vladislava Chrabrého dalo na pochod do Dragy. Překročily průsmyk, prošli kolem Goldeku a vpadly na rozlehlé pastviny směrem k vesnicím a osadám rozkládajícím se kolem města Dragy. Když kralevic dorazil se svojí předsunutou ozbrojenou družinou před vesnici Zlaté, střetl se poprvé s vojskem krále Viléma II.. Byl odražen a i když se pokoušel párkrát prorazit nepovedlo se mu to a byl přinucen se stáhnout a vyčkat příchodu hlavní síly svého vojska. Když konečně dorazil hlavní voj, přišly od zvědů zprávy, že obránci Zlatého se stáhly za mohutnější hradby města Dragy. Vladislav Chrabrý tedy zavelel k pochodu na město, netrvalo to ani den a stály před mohutnými hradbami, které se tvářily na to že by odolaly i zásahu boží pěsti. Potom pravil ke svým vojákům, nuže bojovníci zde je slavná Draga město jež za pár dní padne pod naším útokem.

Dobývání Dragy 30-31. 1. 2009

Vojsko jež čítalo kolem 7000 vojáků se rozprostřelo kolem města a začalo obléhání, které bylo přerušované jen pravidelným lomozem těžkých trebuchetů, které den i noc odstřelovaly hradby. Obránci Dragy se však útočníkům smály a ukazovali na ně necudná gesta. Měli za hradbami podporu v samotném králi, který otevřeně pohrdal nepřítelem a dodával vojsku kuráže. Byl tak sebevědomý, že neposlal ani posla pro pomoc. Proč taky? Byl přece ve výhodě, hradby Dragy jsou mohutné.

Začátkem třetího týdne byly hradby již značně poškozeny a v některých už byly díry. V ten den svolal Vladislav Chrabrý své vojsko do zbraně a se zvukem válečného rohu se zaútočilo. Než skončil první den, bylo mnoho našich mužů mrtvých a nebo těžce raněných, ale město bylo pořád neporaženo. Druhý den jsme na tom byli ještě hůř padlo nás přes patnáct set, v tu dobu už král Vladislav s králem Markem vkládali naděje do třetího dne a podle nich posledního útoku, protože potom by se museli stáhnout. Třetí den začal. Hned za rozbřesku se ozval válečný pokřik a s prvními slunečními paprsky se vojko dostalo až za hradby a tam se rozhořela bitva. Vojáci krále Vladislava, byli unavení, ale odhodlaní pomstít své mrtvé bratry.

K poledni se podařilo zatlačit Viléma II. i s jeho družiníky na věž a tam je pobili. Král se nechtěl vzdát, a tak byl svržen z hradeb. V tu chvíli se boj pomalu ale jistě začal zpomalovat a nakonec se obránci demoralizovaní královou neslavnou smrtí vzdali.

Další měsíc ještě trvali různé šarvátky s vojáky, jak po městě tak v okolí, ale pak se začala situace uklidňovat. V tu dobu byla svěřena vláda nad Dragou do ruk Vladislava Chrabrého, jak bylo slíbeno Markem Sličným. To se nelíbilo obyvatelstvu města a cítili se zrazeni, nepokoje byli potlačeny a když se rok s rokem sešel osud či nešťastná náhoda způsobila, že Král Marek sličný nešťastně zahynul na lovu. Vlády se pak v jeho zemích ujal bratranec Vratislav III., řečený Černý rytíř.

Za jeho vlády začala země vzkvétat, osidlovala se nová území na jihozápad od města Nuln blíže k zemi Elfů o kterých si většina učenců té doby myslela, že patří jen do starých bájí. Ale jak se třetí rok po bitvě o Dragu ukázalo, staré báje začali ožívat a stávat se hrozbou víc než zřejmou. Začali se šířit zvěsti, že se na hranicích objevili Elfové. A jak to tak bývá netrvalo dlouho a Elfové vkročili do království Admarského. Nikoliv však jako dobyvatelé, ale jako uprchlíci a vyhnanci, žádající o poskytnutí útočiště pro svůj lid.

Vratislav III. přijal na svém dvoře po dlouhých třisetpadesáti letech vyslance národa Elfů. Na to byl spraven o hrůze a útrapách, které zasáhli země Elfů a které se jako mor šíří k zemím lidí. Skřetí hordy Gruga stahovače a plenitele světů, vypálili Stříbrolunní, Skirinksall a mnoho dalších nádherných velkých měst našeho národa. Vyslanci obdarovali krále neobyčejnými dary a přitom vyslovili žádost o poskytnutí potravin a dočasného domova, výměnou za válečnou pomoc.

Král Vratislav III. vyslancům Elfů nabídl lesy severozápadně od Erengradu do jejich zprávy a jako jejich náhradní domovinu. Velvyslanci s touto nabídkou souhlasili, poděkovali a odešli za svými povinnostmi.

Druhý den z Erengradu vyrazili poslové do všech měst říše a ještě dál do Altdorfu, Dragy a Orkrestu se zprávami o velkém nebezpečí a návratu Elfů, s potřebou přípravy na válku, která by mohla být předvěstí temných věků. Během měsíce byly zmobilizovány všechny Admarské jednotky, které vyrazili k městu Nuln, které je nejjižněji v království a kam podle zvědů míří největší skřetí horda Gruga stahovače. Vladislav Chrabrý v Seinhalském království povolal jednotky z Libokamu, Altdorfu a poslal je do Dragy, aby posílil tamní posádku.

Skřetí horda Gruga stahovače a plenitele světů prošla Morinmovsským lesem, kde se prvně střetla s Admarským vojskem, které při spatření velikosti nepřátelské armády bylo donucené se stáhnout za hradby Nulnu. Grug stahovač a plenitel světů při spatření Nulnu nechal město obklíčit a vzal město útokem.

Skřetí hordy plení Nuln 29-30. 1. 2010

„Ehm, jsem již starý muž a tak se odebéřu na kutě. Co! Mám pokračovat? Dobrá, dobrá mám ale nějak sucho v krku a špatně se mi mluví. Nebylo by někoho kdo by mi korbel… á, díky ti, dobrý muži, takže kde že jsem to přestal...“

Orci, skřeti a jiná monstra ze starých příběhů a již skoro zapomenutých legend se nyní hnala na hradby Nulnu jako přílivové vlny za jarních bouří na Útesech žalmů. Ke cti obránců ať slouží, že i při takovém pohledu nezakolísali a v jejích očích se odráželo odhodlání hraničící s posedlostí. Nyní nebojovali za krále, království, či víru, ale za bohatství pro ně nejdražší - bojovali o život, jak svůj, tak svých žen a dětí.

Když orci prorazily bránu a těm velkým stvůrám se postavily lidé, kteří pouhou silou nepřítele byli decimováni. Neustoupili a zasazovali orcům úder za úderem a i když se to zdálo být nemožné, nepřítel se nedokázal probít dál do města a byl držen v šachu. Časem útok skřetů a orců polevil a na hradby byli nahnáni lidští a elfští otroci v rozedraných hadrech a s vychrtlými těly. Jejich útok rozechvěl řady obránců a poprvé tak obrana zakolísala, né silou, ale odporem a děsem tohohle útoku. V tu dobu se řady útočníků přeskupily a začala další série úderů.

To však byly obránci tak demoralizovaní předchozím děsem, že odpor byl minimální a na několika místech došlo k prolomení obrany. V tu chvíli si král Vratislav III. uvědomil, že město bude co nevidět v plamenech a vydal zoufalý rozkaz o stažení obránců z hradeb a o následný pokus prorazit řady nepřátel. Byl to zoufalý čin a na jeho rozkazy reagovalo jen málo vojáků, ale i tak se mu podařilo prorazit jedním průlomem v hradbách asi s 1000 muži a co nejrychleji se dali na ústup k městu Krell.

Netrvalo dlouho a banda skřetů se je jala pronásledovat, unavení obránci klopýtali pryč co jim síly stačily, ale na první pohled bylo jasné, že je co nevidět skřeti doženou a budou poraženi. Ve chvíli kdy už byli skřeti dost blízko, se lidé zastavili a otočily ke skřetům čely, připraveni jim neposkytnout levnou kořist.

Ve chvíli kdy přední řady od sebe nebyli již dál jak 100 stop, se z blízkého lesa po levici ozvaly válečné rohy a vyjela těžká jízda pod prapory Vladislava Chrabrého. Bylo to sice jen necelých 400 jezdců, ale dokázali nadělat tolik zkázy, že se skřeti dali na ústup.

Když bylo po bitvě, tak se jezdci pozdravily s obránci Nulnu. Vratislav III. se setkal s Kleem Kovaným velitelem jízdy . Ten mu podal zprávy o tom, že do Dragy táhnou jednotky ze všech měst jejich říše a zůstanou tam pro případ obrany. Nicméně pro případ obrany města Krellu, bylo najato kolem 1000 mužů z Orkrestu, kteří jsou již u Dragy, kde přibrali 1000 mužů místní obrany a pokračují dál. Plus našich 350 jezdců, kteří jsou k dispozici na rozkaz.

Vratislav III. na tyto dobré zprávy reagoval s poklonou hlavy. A rozkázal ihned se dát na cestu do Krellu. Vratislav III. se podíval na již hořící Nuln a vzpomněl si na legendu, že když padnou hradby Krellu, nastane konec světa, v tu chvíli ho napadlo, jestli taková hrstka vojáků bude stačit. Bude muset, pomyslel si s hořkým úsměškem na rtech. "Vyrážíme, Krell se musí připravit na útok hordy Gruga stahovače a plenitele světů!"

Skřeti táhnou na Krell 4.-6. 2. 2011